Kapitán však nemohl přijít na to, jak toaletu správně spláchnout.
Proto se nakonec rozhodl zavolat na pomoc vyškolenou obsluhu, tzv. „splachovače“.
Když se vyškolenému „splachovači“ pokoušel popsat situaci, došlo k nedorozumení (pro správné spláchnutí bylo totiž třeba otevřít a zavřít několik ventilů ve správném pořadí) a splachovač následně otevřel špatný ventil. To mělo za následek to, že do místnosti toalety vteklo mnoho litrů mořské vody a lidských výkalů.
Voda následně začala prosakovat do prostoru pro baterie přímo pod toaletou a způsobila chemickou reakci, při níž se začal uvolňovat plynný chlor. Tento nebezpečný plyn následně začal plnit vniřek ponorky a začal představovat smrtelné nebezpečí pro posádku.
Z těchto důvodů se kapitán rozhodl pro okamžité vynoření. Ponorka U-1206 však nebyla konstruována pro tak rychlé vynoření a proto bylo nutné okamžitě vyprázdnit balastní nádrže i torpédomety.
To znamenalo vystřílet přítomná torpéda „naprázdno“ do oceánu pro snížení hmostnosti.
Taková akce přirozeně přilákala pozornost spojeneckých sil, a tak se U-1206 dostala do střetu s pobřežní stráží a letectvem Royal Air Force (RAF). Kapitán nakonec rozhodl, že nejlepší bude nechat ponorku potopit, aby nepřipadla nepřátelům. Během incidentu utrpělo několik členů posádky zranění a několik mužů utonulo. Zbytek posádky byl zajat spojenci.
Tento incident se později stal předmětem spojenecké propagandy, která se snažila zesměšnit německou technologii. I přes několik různých verzí událostí se nejpopulárnější stala příběhem o kapitánově nepozornosti při obsluze toalety, což mělo za následek tragický konec U-1206. Šestnáct dní po potopení této ponorky spáchal Adolf Hitler sebevraždu, a osm dní nato se nacistické Německo vzdalo.
Válka skončila a příběh o ponorce potopené vlastní toaletou upadl v zapomnění.
Zdroj: https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/plumbing-disaster-u-1206.html
