Během druhé světové války byly německé ponorky známé svou nekompromisní bojovou efektivitou.
Jejich kapitáni a posádky byli považováni za elitu německého námořnictva. Jejich mise často způsobovaly nepřátelům velké problémy. Vyskytovali se totiž na lodních trasách, jenž se používali pro zásobování Velké Británie. Mezi těmito ponorkami byla i U-1206, která patřila do třídy VIIC, což byly technicky pokročilé ponorky s impozantními výkonnostními parametry. Tyto ponorky měřily 67 metrů a dosahovaly hmotnosti 871 tun při plném zanoření. Měly dieselové motory pro plavbu na hladině a elektromotory pro pohon pod hladinou.
U-1206 byla vybavena novým zařízením, a to vysokotlakou toaletou, která umožňovala vykonávání potřeby během ponoru. Toto zařízení bylo technicky velmi složité a vyžadovalo speciálně vyškolenou obsluhu. Proto každá ponorka, která byla vybavená touto toaletou, měla svého tzv. „splachovače“.
Po defekaci byly exkrementy vedeny přes komplikovaný systém ventilů a komor, aby byly následně stlačeným vzduchem vyvrženy do oceánu. Tato technologie umožňovala posádce zbavovat se odpadu průběžně, což šetřilo čas a místo na ponorce. Navíc posádka již nemusela trpět nelibý zápach, který se při plnění nádrže s fekáliemi přirozeně vyskytoval.
Dne 14. dubna se loď plavila asi 14,5km od pobřeží skotského Peterheadu v hloubce 60 metrů, když si kapitán Schlitt potřeboval odskočit na toaletu. Než aby se před provedením spláchnutí poradil s obsluhou toalety (která k tomu byla speciálně vyškolená), se rozhodl toaletu spláchnout sám.
Kliknutím níže pokračujte ve čtení článku.
